Deprese

tak dole, jak jen je dole možné být, jsem právě teď
dole, kde přestává mít smysl žít a duši sněť
rozkládá
(a) na záda
mi dýchá blbá nálada

ty vole, umřela mi naděje, ale já jí ještě né
ty vole, je zima a tma a jen chvíle do sedmé
teď zbývá
(a) já se dívám
že nálada teď okázale zývá

co na tom, jak blízko jsou lidé, stejně jsou mi vzdálení
jsou mi jedno, oni kašlou na mě a nikdy se to nezmění
jsem dole a smrt je proti tomu krásná

sem dolů, kde jsem, nemůže se za mnou nikdo podívat
dolů, kde stojí čas a v jeho tempu za živa
umírám
bonviván
obklopen větou, že jsem sám

kolem, pohozená těla kurev bez duší a bez ladu
kolem, zaplacené brány slasti, mě to ale náladu
nezvedá
(a) od souseda
sem doléhá beznadějná koleda

co na tom, jak velký je bůh, když já nemám žádnou víru
je mi jedno a on v tom, jak na mě sere, taky nezná míru
jsem dole a smrt je proti tomu krásná

myšlenka spásná zvolna v šeru dostává přesný tvar
ze tmy na kuchyňském stole vyloupne se lesklý zmar

ač krásná, smrt nikdy není tak úplně dobrovolná