Klišé
| stáhnout |
Kdy naposledy jsem nějaké slyšel
Kdepak jsou ty věty z alabastru
Kdy naposledy posadil ses za stůl
Kde bílý papír prázdnotou svou zeje
A ty jsi po něm dlaní lehce přejel
Kdepak jsou ty starodávné zvuky
Jak listy šustí při pohybech ruky
Kde svíce jsou a kde jejich plamen
Kam poděla se neúprosnost kamen
Kam poděla se vůně kalamáře
Listuješ zpět prázdným kalendářem
Kde chlapec je, který verše píše
Kde dívka pak, jež si je čte tiše
Už první slovo zármutkem jsi zvrzal
A místo tečky za větou je slza
Věz můj milý rovněž krutě trpím
S každým krokem pochybuji k smrti
S každým krokem, který dělám směrem
Pryč od místa, kde se právě berem
Vím, že srdce hrozí puknout v hrudi
Vím, jak prázdná náruč umí studit
Odpusť prosím jinak nemohla jsem
Osud mluví nesmlouvavým hlasem
Řekl pojď... a já prostě šla jsem